Úvod

Légifrance je portál veřejné správy, na němž lze vyhledávat francouzské právní předpisy. Spadá do kompetence generálního tajemníka francouzské vlády a spravuje jej ředitelství pro právní a administrativní informace.

Légifrance nabízí přístup k:

• francouzským právním předpisům (ústava, zákoníky, zákonodárné a regulační texty zveřejněné v Úředním věstníku Francouzské republiky, kolektivní smlouvy a ministerské zpravodaje);
• ústavní, administrativní a soudní judikatuře;
• evropskému právu (evropské smlouvy, sekundární právo zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, transpozice směrnic a judikatura);
• mezinárodnímu právu (smlouvy a judikatura).

V úplném znění jsou dostupné texty, které byly v Úředním věstníku Francouzské republiky zveřejněny počínaje rokem 1990. U textů zveřejněných v letech 1947 až 1989 jsou k dispozici pouze odkazy s naskenovanými stránkami z Úředního věstníku.

Ve vyhledávacích formulářích lze zvolit prohledávání různých legislativních databází a uzpůsobit podmínky vyhledávání povaze předpisů a potřebám uživatele (jednoduché, pokročilé a tematické vyhledávání).

Dostupné právní předpisy

Zákony

Zákon je závazný předpis s obecnou a neosobní působností, který platí pro všechny. Poté, co ho schválí parlament (Národní shromáždění a Senát) a vyhlásí prezident republiky, je zveřejněn v Úředním věstníku.

Vládní nařízení

Vládní nařízení je právní předpis, který vládě umožňuje, aby v zájmu realizace svého programu přijala na dobu určitou opatření, která mají působnost zákona.

Přijetí vládního nařízení musí být schváleno zmocňovacím zákonem, o kterém hlasuje parlament. Má povahu výjimečného předpisu. Přijímá jej Rada ministrů a podepisuje prezident republiky. Vzhledem k ratifikaci parlamentem je vládní nařízení rovnocenné se zákonem.

Dekrety

Dekrety jsou předpisy s obecnou nebo individuální působností (tzn. týkají se určité osoby – např. jmenování do funkce) vyhlašované výkonnou mocí (prezidentem republiky nebo předsedou vlády).

Rozlišujeme dva druhy: autonomní dekrety přijímané předsedou vlády v případech vymezených ústavou a v oblastech, které nespadají do pravomoci prezidenta republiky, a prováděcí dekrety, jež rovněž přijímá předseda vlády a které upřesňují podmínky provádění určitých zákonů.

Správní vyhlášky

Na základě zmocnění od předsedy vlády mohou ministři, prefekti a starostové přijímat předpisy, kterými v oblasti své působnosti definují podmínky provádění určitého zákona. Rozlišují se ministerské, prefektské a obecní vyhlášky. 

Rozhodnutí

Rozhodnutí jsou právní předpisy, jež vydávají nezávislé správní orgány, např. úřad pro ochranu osobních údajů nebo telekomunikační úřad.

Rozprava/Usnesení

Zahrnuje jak proces, v němž kolektivní orgán zkoumá a jedná o určité záležitosti před přijetím rozhodnutí, tak výsledek tohoto procesu, tj. přijaté rozhodnutí. V Légifrance lze najít usnesení nezávislých správních orgánů.

Oběžníky a pokyny

Tyto předpisy nemají právní váhu. Administrativní složky, zejména ministerstev, v nich dostávají pokyny, jak provádět zákony a dekrety, nebo upřesnění prováděcích pravidel některých ustanovení. V Úředním věstníku jsou zveřejňovány jen ty nejdůležitější.

Posouzení dopadu a zprávy

Jedná se o podkladové dokumenty, které předkládají jednotlivá ministerstva předsedovi vlády nebo prezidentu republiky.

Posouzení dopadu jsou zveřejňována současně s návrhy zákonů, k nimž musejí být připojeny (na základě článku 39 Ústavy a základního zákona z 15. dubna 2009).

Překládací zprávy bývají přiloženy k textu dekretů nebo vládních nařízení, které schvaluje předseda vlády nebo prezident republiky.

Stanoviska

Stanoviska jsou texty vydávané na základě konzultace určité osoby nebo orgánu. Na portálu Légifrance lze najít stanoviska vydávaná ministerstvy (např. stanovisko k rozšíření kolektivní smlouvy) a nezávislými správními orgány.

Zákonné předpisy

Zákonné předpisy existovaly v letech 1924 až 1958. Jednalo se o právní předpisy přijímané vládou na základě zmocnění parlamentem, které musely být většinou ratifikovány. Jejich cílem bylo novelizovat nebo zrušit právní ustanovení. Po roce 1958 je nahradila vládní nařízení.